Kdo jsme? 

Nejsme velká školka. A jsme za to rádi.

Jsme malá jednotřídní mateřská škola na vesnici, kde se všichni známe jménem. Známe děti, jejich rodiče, sourozence i příběhy, se kterými k nám každé ráno přicházejí. Víme, kdo potřebuje po ránu obejmout, kdo si nejdříve musí postavit z lega garáž a kdo se nejlépe rozpovídá až při cestě na zahradu.

Děti u nás nejsou číslem ve třídě. Jsou součástí naší školkové rodiny.

Máme radost z jejich prvních úspěchů, společně překonáváme drobné nezdary a každý den je provázíme na kousku jejich cesty za poznáváním světa.

Dětství je teď. A my ho nechceme uspěchat.

Věříme, že dítě nepotřebuje dokonale vyplněný den ani hromadu pracovních listů.

Potřebuje bezpečí. Čas na hru. Kamarády. Dospělé, kterým může důvěřovat. Potřebuje lézt po pařezech, stavět domečky z klacků, pečovat o zvířata, běhat bosky v trávě, pozorovat mravence nebo s nadšením objevit první zralé rajče na zahradě.

Právě v těchto chvílích vznikají zkušenosti, které si děti nesou celý život.

Naše zahrada je srdcem školky

Každý den pečujeme o slepičky, morčata, králíky i drobná terarijní zvířata. Děti zalévají záhony, sklízí ovoce a zeleninu, pozorují proměny přírody a učí se, že všechno živé potřebuje péči, trpělivost a respekt.

Na zahradě máme kropáčky, kolečka, lopatky i dětské nářadí. Děti nejsou jen pozorovateli – jsou součástí všeho, co se u nás děje.

A když přijdou domů s blátem na kalhotách nebo mokrými rukávy?

Víme, že prožily krásný den.

Školka a rodina jsou jeden tým

Víme, že nám svěřujete to nejcennější, co máte.

Proto je pro nás důležitá otevřenost, důvěra a obyčejná lidská komunikace. Máme rádi, když se potkáváme nejen při předávání dětí, ale také na společných akcích, brigádách nebo jen při krátkém povídání.

Když spolu mluvíme a táhneme za jeden provaz, cítí se dobře hlavně děti.

Co si přejeme, aby si děti od nás odnesly?

Nejen to, že poznají písmenka nebo napočítají do deseti.

Přejeme si, aby od nás odcházely jako děti, které jsou samostatné, zvídavé, laskavé a věří si. Aby uměly spolupracovat, nebály se říct svůj názor, dokázaly pomoci kamarádovi a měly radost z objevování.

Protože věříme, že právě to je ten nejlepší základ pro život.

Naše motto

Neučíme se pro školu, ale pro život.

A možná ještě něco...

Chceme, aby jednou naše děti neříkaly: „Chodil jsem do školky.“

Ale aby s úsměvem řekly:

„To byla moje školka.“